Síla manželčiny modlitby

Jaký je to paradox? Před svatbou jsme si myslely že se vdáváme za nejúžasnějšího muže na světě, a po svatbě máme pocit, že s ním nevydržíme, pokud se úplně nezmění. Nebo aspoň trochu…(přitom muž se nezměnil). Připomíná to jeden starý vtip: žena si myslí, že se muž po svatbě změní. Ale on se nezmění. Muž si myslí, že žena se po svatbě nezmění. Ale ona se změní…

Moc modlící se manželky není určena k tomu, abyste získaly kontrolu nad svým manželem, nedělejte si plané naděje. Ve skutečnosti je to naopak – musíte se vzdát všech mocenských nároků, které v sobě máte - přiznat si to upřímně – která z nás neměla nikdy pocit, že to ten její zrovna nezvládá, nevychytal, kdyby mu ona neřekla, tak není schopen si ani vzít kapesník do kapsy atd. 

Když žena muži nedůvěřuje, že to zvládne, tak je to pro muže těžká rána (v srdci muže vlastně dřímá srdce rytíře, který chce vybojovat vítěznou bitvu pro svoji krásku, ano pro vás!) a někteří to řeší tak, že „kdo nic nedělá nic nezkazí“. Což je ve výsledku pro ženu a rodinu ještě horší. Zkusme si představit, jaký pokoj nás naplní, když se vzdáme odpovědnosti a necháme se opečovávat. Necháme si pomoci s těžkou taškou, necháme se pozvat na večeři atd. Ve skutečnosti jsou ženy často přetíženy, protože přebírají úkoly a odpovědnost, která se po nich nechce. Kdybych já na to nedohlédla…nezařídila, nepamatovala… Ale ve skutečnosti se jedná o nástroj kontroly a moci nad ostatními.

Osobní zkušenost autorky knihy – když si ověřila, že fungují modlitby za děti, rozhodla se to zkusit i za manžela. U dětí je to snadnější – od první chvíle chceme pro jejich život to nejlepší. A zpočátku jsou tak roztomilé, sladké, tvárné, poslušné…U manžela to není tak jednoduché: umí ranit naše city, být hrubý, bezohledný, otravný, lhostejný, může dělat věci, které se zaryjí do srdce jako trn. Pokaždé, když se rozhodnete za manžela modlit, zjistíte že ta rána hnisá, že tam trn stále je. A nemůžete se oddat modlitbě tak, jak si to Bůh přeje, když se ho nezbavíte. 

Modlitba za manžela není stejná, jako modlitba za děti. – nejste matkou svého muže. Nad dětmi máme autoritu od Pána, nad manžely ji nemáme. Ale máme autoritu nad „veškerou silou nepřítele (viz Lk 10,19 „Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí.“) a když se modlíme, můžeme překazit plány zlého. Můžeme si říci: nepřipustím, aby cokoliv zničilo mé manželství. 

Bůh nejprve odpovídal poznáním příčin, proč se ten muž takto chová. Pak přišlo poznání, co udělat pro zlepšení situace. Schopnost vnímat i malé zlepšení a děkovat za ně. Každý den modlitba vybudovala něco pozitivního. Nejsme dokonalí, ale ušli jsme velký kus cesty. 

Cítíme-li se v manželství nešťastné, máme pocit, že cokoliv bude lepší než v manželství zůstat Boží pohled na rozvod říká, že není správný a že ho zarmucuje. Boží cesta stojí za námahu, kterou je třeba vynaložit. Modlitba manželky má pro manžela mnohem větší cenu, než modlitba jiných lidí – díky jejich spojení ve svátosti manželství.

Radost Marie z Magdaly po vzkříšení byla radostí z obnovení toho, co se zdálo být mrtvé. Radost z toho, když vidíme něco beznadějně mrtvého znovu živé je největší radost, kterou můžeme zakusit. Moc, která vzkřísila Ježíše, je stejná jako moc, která může oživit vaše manželství. Je to jediná moc, která něco takového dokáže. Neobejde se to bez srdce hořícího pro Pána. 

Řeknete si, a co já? Já také potřebuji modlitby. Vyvažte manžela z této povinnosti - dejte mu v tom vnitřní svobodu. O víc přichází on, než vy. 

Při modlitbě nedejte prostor netrpělivosti. Odnaučte se oblíbenou modlitbu ze tří slov: „Změň ho Pane.“ Naučte se vidět věci z Božího pohledu – ne tak, jak je vidíte vy.
Nejlepším prostředkem ke změně manžela je vaše vlastní proměna. Sladkým plodem modlitby je to, že modlitba rozpouští tvrdost našeho srdce, každá modlitba za druhého člověka.

Žena má být svému muži odměnou. Naším cílem není donutit muže, aby dělal co chceme my, ale uvolnit ho pro Boha, aby mohl dělat co chce Bůh. 

Z předmluvy manžela: 
Nedovedu si představit, jaký by byl můj život, kdyby se za mě nemodlila. Dodává mi to útěchu a pocit bezpečí, a zároveň to naplňuje povolání, které nám dal Pán, že se máme modlit jeden za druhého a nést svá břemena. 
Není lepší způsob, jak opravdově milovat svého manžela, než ho pravidelně a vytrvale pozvedat modlitbou. Je to neocenitelný dar, který mu pomáhá zakusit Boží požehnání a milost. 
„v modlitbách skrytý manžel“ Michael