Dopis Ježíškovi

Můj nejmilejší a nejdražší Ježíšku, 

letos je to poprvé, co Ti píši dopis, protože minulý rok jsem byl ještě u maminky v bříšku. Narodil jsem se letos 12. dubna ve dvě hodiny a 54 minut. Maminka s tatínkem říkají, že je to veliký zázrak, že jsem na světě. Když šla totiž maminka poprvé se mnou k panu doktorovi, řekl jí, že mě nikde nevidí. Buď maminka potratila, nebo se jenom schovávám. Naštěstí jsem si opravdu jenom hrál na schovku. A když jsem se potom klubal na svět, trvalo to moc dlouho a nakonec museli mamince rozříznout bříško, abych se dostal ven, protože jsem se natočil a nedokázal jsem kvůli tomu projít. 

Tak Ti chceme hlavně moc poděkovat, že jsem se narodil živý a zdravý a že je v pořádku i maminka. Všichni mě mají moc rádi a říkají mi, že jsem jejich malý miláček (tak mi říká maminka, velký miláček je tatínek), sluníčko, smíšek, brouček a andílek. Moc Tě prosím, aby všechny děti na světě dostaly alespoň tolik lásky, kolik jí dostávám já, a za kterou Ti moc děkuji.

Chtěl bych Tě také moc poprosit o Tvé požehnání pro celou naši rodinu, abychom byli zdraví, měli se rádi a maminka s tatínkem mi byli dobrými rodiči, dobře mě vychovali a dokázali se o mě i o sebe postarat.

Prosím Tě, dej také, aby lidé neubližovali ani sobě, ani druhým, ani přírodě a ani Tobě. Ať ti, kterým jsi svěřil do rukou moc, tuto moc nezneužívají.

A jestli Tě můžu poprosit i o něco, co by se dalo zabalit pod stromeček, tak bych rád dostal nějaké hračky, abych si měl s čím hrát. Ale moc se v nich ještě nevyznám, tak výběr nechám na Tobě. Potřeboval bych také nějaké oblečení a povlečení na postýlku. 

Pozdravuj ode mě všechny v nebi (i mého andělíčka strážného a vyřiď mu, že mu moc děkuji, jak se o mě stará), mějte se tam moc krásně a snad se tam s vámi za mnoho let setkám.

S láskou 

Tvůj Jiříček